Vtipy o válkách

Dvě zprávy válečného hrdiny. Dobrá zpráva: „Vyhnul jsem se minovému poli.”
Špatná zpráva: „Bylo to k ničemu, narazil jsem na další.”

Jeden vojín si před bitvou stěžoval seržantovi, že nemá pušku. Seržant povídá: „Vojíne, tady máte násadu od koštěte. Věřte mi, stačí, když namíříte na nepřítele a řeknete: Ratata bum! A uvidíte, že to bude stejné, jako kdybyste měl pušku.”
Protože se na vojně nadřízeným neodporuje, vojín se chopí násady a zalehne v zákopu. Brzy vypukne německý útok. Pěšáci se ženou po pláni. Náš vojín pečlivě namíří, řekne: „Ratata bum!” A vida, nepřátelský pěšák se chytne za břicho a složí se k zemi.
Po pár minutách je bitevní pole prázdné. Jen jeden německý voják jde pomalu směrem k britským zákopům. Vojín míří: „Ratata bum!” A nic!
Znovu zamíří: „Ratata bum!” A zase nic.
Vojín, už na pokraji hysterie, řve dokola: „Ratata bum!” Zuřivě mává násadou od koštěte, ale pořád nic.
Němec vyšplhá na předprseň zákopu, kopne vojína do hrudi a ten se složí. Poslední, co slyší, je, jak Němec klidně povídá: „Vrrrr, tank tank!”

Voják hlásí do vysílačky: „Pane generále, mám čtyři zajatce!”
„Výborně,” pochválí ho generál, „okamžitě je sem přiveďte.”
„To bych rád, ale oni mě nechtějí pustit!”

Na bitevním poli: „Pane plukovníku, mám jedno přání.”
„Mně se můžete svěřit, poručíku.”
„Až válka skončí, chtěl bych odejít z armády...”
„Ale poručíku, proč zrovna vy, takový správný voják?”
„Nerad bych následoval příkladu dalších správných vojáků, kteří narazili na minové pole přede mnou...”

Zuří válka, náklaďák s uprchlíky najede na minu. Z přívěsu se ozve: „Co to ten řidič vyvádí, vždyť s náma jede jak s hnojem!”

„Přestaňte si stěžovat na chleba, vojáci,” domlouvá nastoupené rotě podplukovník. „Husité Jana Žižky by ho rádi snědli!”
„To jistě,” ozve se ze zadních řad. „Tehdy byl možná čerstvý!”

Vojáci jdou do války a velitel jim povídá: „Jdete do války. Buď zůstanete naživu, nebo v boji padnete. Když zůstanete naživu, to je dobrý. Když v boji padnete, budete mít dvě možnosti: Buď vás pochovají a nebo z vás cosi uvaří. Když vás pochovají, to je dobrý. Když z vás cosi uvaří, budete mít zase dvě možnosti: Buď to bude mýdlo a nebo papír. Když to bude mýdlo, to je dobrý. Když to bude papír, máte zase dvě možnosti: Buď to bude papír kancelářský a nebo toaletní. Když to bude papír kancelářský, to je dobrý. Když to bude papír toaletní, máte zase dvě možnosti: Buď vás dají do ženského WC a nebo do mužského. Když vás dají do ženského, to je dobrý, ale když do mužského, pak jste definitivně v pr...”

Generál Sherman navštíví po velké bitvě polní nemocnici. Zastaví se u postele pacienta, jehož hlava se ztrácí v obvazech. Pobočník referuje o jeho zásluhách na bojišti.
„Máte nějaké přání?” ptá se generál.
„Ano,” koktá pacient, „chtěl bych klobásu. Velkou klobásu, dlouhou od ucha k uchu. Mám klobásy moc rád...”
Generál přislíbí: „Dostanete ji, statečný muži!”
„Děkuji, udělal jste mi velikou radost,” odvětí pacient. „Ale já vám nestačil říct, že mám jedno ucho tady a druhé zůstalo u Chattanoogy!”

Jak se Jugoslávci konečně sjednotili?
Tak, že postříleli všechny ženy.

Generál nechá nastoupit střelce a udílí rozkazy: „Pal!”
Prásk! Prásk! Prásk!
„A znova pal!”
Prásk! Prásk! Prásk!
„Zas pal!”
Prásk! Prásk! Dva střelci rozkaz splní, ale třetí se ptá: „A kdo zaspal, pane generále?”