Vtipy o totalitě - různé

„Krotím dravou zvěř,” prohlásil přesvědčený komunista, „pryč s kapitalisty!”

Co je to komunismus?
Vítězství krásné myšlenky nad zdravým rozumem.

Stavěla se škola, ale po dostavbě se zřítila. Zvláštní komise začala vyšetřovat. Šla nejdříve za cihlou. Cihla říká: „Já, cihla do ruda pálená, mě chcete obvinit?”
Pak šli za pískem: „Já, písek dělnickýma rukama prosypaný, mě chcete obvinit?”
Nakonec šli za cementem a ten už z dálky volá: „Mě nemůžete obvinit, já tam vůbec nebyl!”

Jaký je vztah mezi prací a mzdou v socialismu?
Pracující předstírají, že pracují, a stát předstírá, že je za to platí.

Na vesnici strany chystají volby, v místní hospodě se vedou ostré debaty kolem kandidátů a politických stran. Pivo teče, čárek na táccích přibývá a měchýře tlačí! Předseda místních lidovců si musí odskočit, ale v tom přiběhne i předseda KSČ, ale lidovec se od něho otáčí!
„To už ti vadím i při čurání?” ptá se předseda KSČ.
„Ale ani né,” odpovídá lidovec, „ale vy komunisté jak vidíte něco pořádného, tak to hned znárodníte!”

Muž u večeře: „Až přijdou hosti, řeknu jim senzační vtip.”
Žena se ptá: „Mám potom poslat z pokoje děti nebo soudruhy?”

Co je to SSM?
S - sem, S - svobodná, M - matka.

Kohout, pes a vůl přijdou k předsedovi JZD s výpovědí. Ten se diví, proč chtějí odejít a zvířátka vysvětlují. Kohout povídá: „Kokrhám už ve tři hodiny a lidi přijdou do práce stejně až v jedenáct. Koho by taková práce bavila?”
Pes praví: „Já tady přes noc hlídám a lidi si klidně kradou ve dne. Koho by taková práce bavila?”
„Podívej, předsedo,” říká nakonec vůl, „když jsi tady ty, já už tu přece být nemusím!”

Za hluboké totality se konala schůze nižších stranických funkcionářů s vyššími. Když schůze skončila, zeptal se předseda strany: „Tak, soudruzi, máte ještě nějaké otázky?”
Ticho.
„No tak, soudruzi, nebojte se. Odpovíme na všechno.”
Přihlásil se soudruh Pokorný: „Tak já bych se chtěl tedy zeptat, proč nejsou k dostání pomeranče?”
Předseda strany se zamyslel a povídá: „Velmi dobrá otázka, soudruhu. Příště vám na ni odpovíme.”
Po čase se opět koná schůze, stejný scénář, ale o pomerančích ani slovo. A opět předseda vybízí k dotazům. Přihlásí se soudruh Novotný a ptá se: „Já bych se chtěl tedy zeptat, proč nejsou v obchodech k dostání pomeranče a banány?”
Předseda se opět zamyslí a říká: „Velmi dobrá otázka. Odpověď si musím promyslet, příště vám řeknu více.”
Za nějaký čas se opět koná schůze, o pomerančích a banánech ani slovo, opět vybízí předseda k otázkám. Přihlásí se soudruh Novák a velmi nesměle a s očima plnýma strachu se ptá: „Chtěl bych se tedy zeptat, ale je to jen maličkost. Kde jsou soudruzi Pokorný a Novotný?”

Ztroskotá takhle loď a moře na ostrov tradičně vyvrhne jednoho Čecha, Američana a Rusa. Do půl hodiny se objeví smečka lidojedů a všechny tři odvedou do tábora. Tam jim náčelník říká lámanou francouzštinou, že se bude snažit jim pobyt zpříjemnit zvyklostmi moderní civilizace, takže budou popraveni v abecedním pořadí na moderním přístroji. S těmi slovy strhne velkou plachtu a odhalí zarezlou gilotinu.
Američan poklekne, prostrčí hlavu otvorem, cvak, gilotina sjede dolů a zarazí se jen kousíček nad krkem. Tak ho vyndají a náčelník říká, že Bohové se slitovali a on jejich přání respektuje a splní onomu muži tři přání. Američan nelení a požádá o loď, pár veslařů a kufr perel. Je mu vyhověno.
Pak přijde na řadu Čech. Taky má štěstí a gilotina se zarazí těsně nad ním. I on má nárok na splnění tří přání. Povídá tedy: „Zaprvé bych taky chtěl loď. Zadruhé šest veslařů na ni. Zatřetí, nemáte tu desítku klíč? Já bych vám tu gilotinu spravil.”