Vtipy o totalitě - různé

Plazí se dva po poušti, sucho v hubě, úplně dehydrovaní, a náhle jeden z nich povídá: „Zakřič něco protistátního!”
„A proč?” diví se jeho společník.
„Třeba sem pošlou vodní děla.”

Pekelníci dají vybrat hříšné duši, jestli chce raději do komunistického, nebo do kapitalistického pekla. Ptá se, co které peklo obnáší.
„No,” povídá pekelník, „v komunistickém pekle přivezou fůru fošen. Nato přijede vozík s krabicemi hřebů a poté jeden pekelný sluha donese kladivo. Ty si do jedné fošny zatlučeš hřebíky, pak si na ně lehneš, přijede parní válec a převálcuje tě. V tom kapitalistickém pekle přivezou fůru fošen, pak přijede vozík s krabicemi hřebů a poté jeden pekelný sluha donese kladivo. Ty si do jedné fošny zatlučeš hřebíky, pak si na ně lehneš, přijede parní válec a převálcuje tě.”
„No to teda nechápu, v čem je rozdíl?” dí hříšná duše.
„V tom, že v komunistickém pekle jeden den nejsou hřebíky, druhý nepřivezou fošny, pak se zaběhne pekelný sluha a někdy nepřijede parní válec.”

Chytili takhle jednou Kohna pohraničníci a ptají se ho: „Hele, Kohn, co tady dělají?”
„Utíkám do Sovětského svazu!”
„Ale, Kohn, tady jsou na západoněmecké hranici.”
Na to Kohn prohlásil: „Má láska k Sovětskému svazu nezná hranic!”

Vědci za totality vykopou dvě kostry a určí, že jsou to Cyril a Metoděj. Ale teď nevědí, který je který. Pošlou obě kostry do Sojuzu, ke specialistům. Za měsíc přijdou vzorky zpátky ve dvou malých krabicích, obě kostry naprosto na prášek. V jedné krabici je malá cedulka: „To je Cyril - přiznal se.”

Jaký je rozdíl mezi pohádkou a perestrojkou?
Pohádka začíná bylo nebylo a perestrojka bylo nebude...

Paní učitelka se ptá na jaře roku 1989 Pepíčka: „Co to je, na podzim se to bude střílet?”
Pepíček neví a učitelka mu tedy napovídá: „Ko-ko-ko...”
Pepíček: „Komunisti!”

Víš, co znamená VŘSR?
Velká Říje Starého Ruska.

Svaz Československo-sovětského přátelství pořádá soutěž. První cena je 1 týden, druhá 2 týdny a třetí 3 týdny pobytu v Sovětském svazu.

Přijde jezeďák z práce domů, manželka mu připraví večeři, on ji sní a pak hned povalí manželku na postel a hodinu se s ní miluje. Druhý den zrovna tak, třetí den zrovna tak. Po týdnu už chudák ženská skoro nemůže chodit, tak zvedne telefon a zavolá předsedovi družstva: „Předsedo, soudruhu, nemohl bys mému muži dát víc práce? Poslední dobou je, no, jak to říct, až moc bujný.”
Předseda slíbil, že s tím něco udělá. A skutečně, další den se vrátil manžel z práce s únavou v tváři a povídá: „Hele, já jsem ti tak unavenej, že snad dneska ani nebudu žrát a hupnem na to rovnou.”

„Našel jsem si nového koníčka, skládám básně,” chlubí se za minulého režimu Václav Havel své mamince, „konečně už se tady v lochu nebudu nudit!”