Vtipy o totalitě

Dotaz na rádio Jerevan: „Je pravda, že sovětské ponorky drží světový rekord v potápění?”
Odpověď: „Můžeme se pochlubit, že ano: již od roku 1957 se potápějí tři naše ponorky.”

Dotaz pro rádio Jerevan: „Jak daleko je Mosad s mapováním genetické linie Adolfa Hitlera a podobných?”
Odpověď: „Jsme rádi, že konečně padla otázka, u které můžeme dát konečně úplně přesnou a vyčerpávající odpověď. Dle seznamu na nástěnce u Zdi nářků jste praprasynovec onoho čtvrtinového Žida Adolfa Hitlera a praprapraneteř Benita Mussoliniho. Zkrátka, všichni už ‚jsme’ Hitler & spol.”

Prodám kalkulačku sovětské výroby. Zn.: Propanbutanová náplň zdarma!

Brežněv umřel a jeho anděl ho vede do pekla. Přijdou tam a anděl povídá Luciferovi: „Tak tady ti ho vedu, snad to s ním nějak vydržíte.”
Přijde se podívat za týden, jak ho v pekle zpracovali a narazí na zničeného Lucifera, ten mu povídá: „Proboha, za co?! Všechno tady natírá na rudo, věsí rudé hvězdy nad kotle a zřizuje odbory.”
Anděl uchlácholí Lucifera a řekne, že se zase za týden přijde podívat.
Týden uplynul a Lucifer si znovu stěžuje: „To je strašný, začíná tu všechno řídit, nikdo mě tu neposlouchá, zřizuje strany a všude ty jeho hvězdy,” naříká Lucifer.
Anděl ho znovu utěší a slíbí, že znovu přijde.
Za týden přijde a už od dveří povídá: „Ahoj Lucifere, tak co, jak to s ním vypadá?”
Lucifer se otočí od stolu a povídá: „Taky by ti huba neupadla, kdybys mi řek soudruhu.”

Do dotazníku napsal pan Wassermann, že jeho otec byl horník. Zavolá si ho kádrovák: „Prosím vás, pane Wassermanne, co to tu píšete za bláboly, přece každý ví, že váš otec byl bankéř.”
„No, a řekněte, nebyl to zlatý důl?”

Přijde pan Slabihoudek do kavárny a žádá číšníka: „Pane vrchní, přineste mi prosím kávu a Rudé právo.”
„Lituji, pane,” omlouvá se číšník, „ale tenhle plátek už dávno nevychází.”
Za chvíli však host volá znovu: „Pane vrchní, co je s tím Rudým právem?”
„Pane, vždyť jsem vám to řekl, že tyhle noviny už nevychází.”
„Já vím,” na to host. „Když ono se to tak krásně poslouchá.”

Macecha vyhnala v zimě Marušku, ať jí donese jahůdky. Ta šla, až na pasece našla měsíčky. Ti jí ale vysvětlili, že zadarmo nic není a že jim musí dát, že od každého dostane jahůdku. Když ji všichni objeli, tak Maruška spočítala jahůdky a bylo jich 13. Tak se ptá: „Kdo byl ten třináctý?”
A vzadu se ozvalo nesměle: „To jsem já, měsíc československo-sovětského přátelství!”

Otázka na rádio Jerevan: „Můžete mi vysvětlit, proč k nám Kanada vyváží tolik pšenice?”
Odpověď: „Za to může katastrofální nadprodukce v kapitalismu.”

Učitelka občanské nauky povídá dětem: „Děti, v Kambodži jsou hrozná sucha. Řekněte svým rodičům, aby vám dali 10 korun a přineste je zítra do školy - přispějeme Kambodži na pomoc.”
Druhý den všechny děti přinesou 10 korun, až na Pepíčka. „Pepíčku, jak to, žes nepřinesl 10 korun na Kambodžu?” ptá se učitelka.
„Můj táta řekl, že když jsme měli suchou zahradu, nikdo nám také nepomohl,” odpověděl Pepíček.
Po třech měsících učitelka povídá dětem: „Děti, v Kambodži jsou příšerné záplavy, přineste zítra 10 korun na pomoc.”
Opět všechny děti přinesou, až na Pepíčka.
„Můj táta říkal, že když jsme měli zaplavenou zahradu, také nám nikdo nepomohl,” řekl Pepíček.
O tři týdny později povídá učitelka dětem: „Děti, v Kambodži zakládají komunistickou stranu, přineste zítra 10 korun na pomoc.”
Druhý den všechny děti přinesou 10 korun, až na Pepíčka, který přinese 100 korun.
„Sto korun?” diví se učitelka. „Tomu nemohu uvěřit. Proč tolik?”
„Můj táta řekl, že jim musíme pomoci, že horší neštěstí už je nemohlo postihnout,” řekl Pepíček.
Po třech dnech přišel Pepíček za učitelkou: „Táta si přečetl v novinách, že v Kambodži žádná komunistická strana není a chce zpět těch 100 korun.”
„Možná tam žádná komunistická strana není,” řekla učitelka, „ale jsou tam všichni lidé hrozně chudí.”
„Jak je to možné, když tam není komunistická strana?” zeptal se Pepíček.

Dotaz na rádio Jerevan: „Je pravdou, že člověk pochází z opice?”
Odpověď: „Ne, není to pravda. Pravdou je, že musí pocházet minimálně ze dvou opic.”