Vtipy o totalitě

Otázka na rádio Jerevan: „Můj muž pracuje v kolchozu na 150 %, ale doma v posteli selhává! Co s tím?”
Odpověď: „Zkuste to s ním v kolchozu!”

Na vesnici strany chystají volby, v místní hospodě se vedou ostré debaty kolem kandidátů a politických stran. Pivo teče, čárek na táccích přibývá a měchýře tlačí! Předseda místních lidovců si musí odskočit, ale v tom přiběhne i předseda KSČ, ale lidovec se od něho otáčí!
„To už ti vadím i při čurání?” ptá se předseda KSČ.
„Ale ani né,” odpovídá lidovec, „ale vy komunisté jak vidíte něco pořádného, tak to hned znárodníte!”

Otázka na rádio Jerevan: „Je pravda, že se budou zvyšovat mzdy?”
Odpověď: „Ano, ale podle abecedního pořádku: (A) armáda, (B) bezpečnost, (C) cenzoři, (D) dost.”

Muž u večeře: „Až přijdou hosti, řeknu jim senzační vtip.”
Žena se ptá: „Mám potom poslat z pokoje děti nebo soudruhy?”

Co je to SSM?
S - sem, S - svobodná, M - matka.

Kohout, pes a vůl přijdou k předsedovi JZD s výpovědí. Ten se diví, proč chtějí odejít a zvířátka vysvětlují. Kohout povídá: „Kokrhám už ve tři hodiny a lidi přijdou do práce stejně až v jedenáct. Koho by taková práce bavila?”
Pes praví: „Já tady přes noc hlídám a lidi si klidně kradou ve dne. Koho by taková práce bavila?”
„Podívej, předsedo,” říká nakonec vůl, „když jsi tady ty, já už tu přece být nemusím!”

Otázka na rádio Jerevan: „Jaký národ je nejinteligentnější na světě?”
Odpověď: „Děkujeme za kompliment.”

Za hluboké totality se konala schůze nižších stranických funkcionářů s vyššími. Když schůze skončila, zeptal se předseda strany: „Tak, soudruzi, máte ještě nějaké otázky?”
Ticho.
„No tak, soudruzi, nebojte se. Odpovíme na všechno.”
Přihlásil se soudruh Pokorný: „Tak já bych se chtěl tedy zeptat, proč nejsou k dostání pomeranče?”
Předseda strany se zamyslel a povídá: „Velmi dobrá otázka, soudruhu. Příště vám na ni odpovíme.”
Po čase se opět koná schůze, stejný scénář, ale o pomerančích ani slovo. A opět předseda vybízí k dotazům. Přihlásí se soudruh Novotný a ptá se: „Já bych se chtěl tedy zeptat, proč nejsou v obchodech k dostání pomeranče a banány?”
Předseda se opět zamyslí a říká: „Velmi dobrá otázka. Odpověď si musím promyslet, příště vám řeknu více.”
Za nějaký čas se opět koná schůze, o pomerančích a banánech ani slovo, opět vybízí předseda k otázkám. Přihlásí se soudruh Novák a velmi nesměle a s očima plnýma strachu se ptá: „Chtěl bych se tedy zeptat, ale je to jen maličkost. Kde jsou soudruzi Pokorný a Novotný?”

Ztroskotá takhle loď a moře na ostrov tradičně vyvrhne jednoho Čecha, Američana a Rusa. Do půl hodiny se objeví smečka lidojedů a všechny tři odvedou do tábora. Tam jim náčelník říká lámanou francouzštinou, že se bude snažit jim pobyt zpříjemnit zvyklostmi moderní civilizace, takže budou popraveni v abecedním pořadí na moderním přístroji. S těmi slovy strhne velkou plachtu a odhalí zarezlou gilotinu.
Američan poklekne, prostrčí hlavu otvorem, cvak, gilotina sjede dolů a zarazí se jen kousíček nad krkem. Tak ho vyndají a náčelník říká, že Bohové se slitovali a on jejich přání respektuje a splní onomu muži tři přání. Američan nelení a požádá o loď, pár veslařů a kufr perel. Je mu vyhověno.
Pak přijde na řadu Čech. Taky má štěstí a gilotina se zarazí těsně nad ním. I on má nárok na splnění tří přání. Povídá tedy: „Zaprvé bych taky chtěl loď. Zadruhé šest veslařů na ni. Zatřetí, nemáte tu desítku klíč? Já bych vám tu gilotinu spravil.”

V Československu se už při pití neříká „Na zdraví”, nýbrž „Na hovno” - a to znamená Na Hromadný Odchod Vojsk Našich Osvoboditelů!