Vtipy o stavitelích

Přijde podnikatel na staveniště a spráskne ruce: „Co se to tady stalo?”
„Co by, však vidíte - spadlo lešení.”
„Architekt už o tom ví?”
„Bodejť by ne, on je pod ním.”

Na staveništi mluví mistr k zedníkům: „Chlapi, pamatujte: stavíme solidně, žádná fušeřina, žádný rozkrádání materiálu. Stavíme, jak nejlíp dovedem, protože stavíme pro sebe.”
„A co to bude?” ptá se jeden pracovník.
„Městská záchytná stanice.”

Nasupený majitel pozemku křičí na stavbyvedoucího: „Říkal jsem, že máte ten pozemek zastavět, a ne zastavit v zastavárně!”

Mistr na stavbě vysvětluje učňům: „Rozdíl mezi slovy hodně a málo je tento: Chceš-li stavět dům, je jedna cihla málo, ale když ti spadne na hlavu, tak je to hodně.”

Ptá se stavbyvedoucí mistra: „Pět hodin pryč a kolaudační komise nikde. Kde vězí tak dlouho?”
„Ve výtahu mezi druhým a třetím patrem.”

Tento příběh je údajně skutečný a je o vztahu, který se vytvořil mezi skupinou zedníků a dítětem.
Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle parcely, kde se stavěl nový dům. Děvčátko se přirozeně začalo zajímat o vše, co se dělo v sousedství, a začalo si povídat se zedníky. Motalo se mezi nimi, kteří měli zlaté srdce a prakticky si ji adoptovali jako talisman. Povídali si s ní, když měli svačinu nebo oběd a občas jí dali drobné práce, aby jí poskytli pocit důležitosti. Dokonce dali dítěti i pracovní rukavice a přilbu, což ji strašně těšilo.
Na konci prvního týdne jí dali obálku s nějakými drobnými jako plat. Dítě vzalo výplatu pyšně domů a maminka jí navrhla, aby otevřeli na její jméno účet v bance. Paní v bance byla velmi nadšená, když jí děvčátko vykládalo o svojí „práci” na stavbě a že za to má dokonce i „výplatu”.
„Určitě jsi pracovala velmi těžce, když jsi tohle všechno vydělala,” poznamenala s úsměvem.
Děvčátko: „Ano, dělala jsem s Jožinem, Mirkem a Dušanem, budujeme velikánský dům!”
„Bože můj,” pokračovala paní. „A budeš na stavbě dělat i příští týden?”
Dítě se zamyslelo a potom vážně prohlásilo: „Myslím, že jo... jestli ti pitomci ze stavebnin dovezou cihly...”

Stavbyvedoucí honí po staveništi opilého silničáře: „Já ti dám, že vůbec nejseš opilý! Já ti dám PSOT!”

Rozzuřený stavitel létá po svém staveništi a křičí na nevítaného vetřelce: „Okamžitě vypadněte, nebo zavolám policii! Na tenhle pozemek mám právnické vládo!”

Chlubí se chlápek: „Jsem stavbyvedoucí už deset let a žádná stavba mi nespadla.”
„Co prosím tě stavíš?”
„Silnice.”