Vtipy o náboženství

Noe: „To je fakt v prčicích, bárka klesá na dno rybníka, vole!”

Dva faráři drží u silnice velký plakát s nápisem: „Obrať se, konec je již blízko!”
Kolem projede několik aut s posměšky na sektáře, načež se vždy za rohem ozve rachot. Po několika takových se jeden farář otočí na druhého: „Měl jsi pravdu, měli jsme tam napsat: ‚Zastavte, most smetla povodeň!’”

Jeden mladý mnich se rozhodl, že odejde do horského kláštera a podstoupí těžkou zkoušku mlčenlivosti, která mu dovoluje říci jen dvě slova za deset let. Po prvních deseti letech jde za otcem představeným. Vejde do kanceláře, otec přikývne a on povídá: „Mizerné jídlo!”
Otec znovu kývne a ukáže rukou ven. Mnich odejde. Uplyne dalších deset let a audience se opakuje, mnich tentokrát říká: „Tvrdá postel!”
Konečně po třiceti letech mnich předstoupí před otce se zamračenou tváří a říká: „Odcházím odtud!”
A otec se jen tak mírně usměje a povídá: „Ani se nedivím. Co jste tady, pořád si jen stěžujete!”

Přijde muž ke zpovědi. Zpovídá se z hříchů a mezi jiným také říká: „Byl jsem na služební cestě, šel jsem do hotelu, ale měli jenom dvoulůžkový pokoj. Dali mi ho s tím, že musím souhlasit, když ještě nějaký host přijde, a nebudu se bránit tomu, že bude se mnou na manželské posteli. Když jsem usínal, přišel recepční, že mladá žena potřebuje nutně nocleh a není proti tomu, že bude spát v pokoji se mnou. S těžkým srdcem jsem souhlasil, ale s podmínkou, že mezi postelemi bude alespoň žehlící prkno. Když jsem ráno odcházel a viděl ji, bylo mi líto, že jsem to tak chtěl.”
Farář dal rozhřešení: „Celý měsíc denně deset otčenášů a třicet litrů vody vypít.”
Muž se divil proč.
„Synu, těch třicet litrů vody, to je k pití denní dávka vola, víš.”

Jeden mladý muž se šel zpovídat: „Otče, neustále mne svádí mladé dívky, ale já jim odolávám!”
„Vydrž, chlapče, dostaneš odměnu na nebesích.”
„Jakou odměnu?”
„Koryto ovsa, ty osle!”

„Svatý Petře, může mi sem do nebe dojít dopis?”
„Rozhodně ne!”
„Tak jak mi sem můžou pořád chodit letáky?”
„To se zeptej na obchodním oddělení.”

Dalajláma měl narozeniny a dostal velkou zabalenou krabici. Rozbalí ji, otevře, kouká dovnitř - a tam: NIC. Po chvíli povídá: „Úžasné, právě tohle jsem si vždycky nejvíc přál!”

Jednou takhle na podzim v neděli sedí polovina vesnice v kostele a čekají, až kněz zahájí ranní bohoslužbu. Najednou, zničehonic, se venku setmí, hučí vítr a na oltáři se objeví sám Satan. Všichni začnou ječet a o překot se ženou k východu, zakopávají o sebe, podrážejí si nohy, jen aby se dostali ven. Za minutu už v kostele není ani noha, až na jednoho chlápka, který dál sedí v kostelní lavici a kouká do modlitební knížky, jako by před ním Satan vůbec nebyl. Ten je z toho zmatený, a tak přijde k němu a povídá: „Hej, víš ty, kdo jsem?”
„Jo, jasně.”
„A ty se mě nebojíš?”
„Jasně, že ne.”
„A proč se mě nebojíš?”
„Víš, pětadvacet let jsem oženěnej s tvojí sestrou!”

Letí kněz letadlem, letuška se ho ptá: „Dáte si nějaký aperitiv?”
„V jaké letíme výšce?”
„Deset tisíc metrů.”
„Tak nic, děkuji. Šéf je příliš blízko!”

Ač vůbec není věřící, bere si vždy Boha za svědka.