Vtipy o mužích a ženách

Svěřuje se pan Karbaník příteli: „Nikdy jsem nepochyboval o věrnosti své ženy, dokud jsme se nepřestěhovali z Pardubic do Brna.”
„A co se stalo v Brně?” zajímá se kamarád.
„Zjistil jsem, že je tam ten samý poštovní doručovatel jako v Pardubicích!”

V metru se potkají dva známí a jeden nadhodí: „Tvoje žena se prý utopila. Tos ji nemohl zachránit?”
„Vždyť já neumím plavat,” brání se vdovec, „a ona byla uprostřed vany!”

Jedna ženská byla tak žárlivá, že když manžel jednou přišel domů a ona mu na oblečení nenašla ani jeden cizí vlas, začala nadávat: „Ty mizero! Tak ty mě budeš podvádět s plešatou?!”

Chlap vyhazuje manželku z domu. Zvědavá sousedka na to kouká a hlasitě poznamená: „No toto! Co to má znamenat?”
Muž na ni volá: „Moc se nestarejte, paní Mráčková. Jenom dělám jarní úklid.”

Manžel v poslední době podléhal často svodům kamarádů a vracel se domů pozdě a v povznesené náladě. Ženě se to nelíbilo a pořádně mu vycinkala. Vynutila si slib, že už se to opakovat nebude. Jenže... kamarádi jsou holt kamarádi. A jak tak jde po půlnoci domů a snaží se být co nejvíc potichu, pochopitelně s botami v ruce, zakopne v předsíni o stolek. Ve snaze chytit balanc chytí jen ubrus a s ním strhne vázu. Ta se rozbije a on si ještě sedne do střepů. Ve snaze nevzbudit ženu se žene do koupelny a shledává šrámy. No jo, ale jak si sám zalepit ty řezné rány na zadku? Vyřešil to po opilecku: Postavil se zády k zrcadlu, učinil hluboký předklon a lepil.
Ráno ho žena budí: „Žes byl zase pod obraz, to mi bylo hned jasný, jak jsi v předsíni zakop. Ubrus na zemi a váza po mamince na cimprcampr - to už jsem si taky přebrala. Jen mi prosím tě vysvětli, co dělají ty flastry na zrcadle!”

Paní říká manželovi: „Pepo, nečti mi pořád u jídla - já pak nevím, jestli nadáváš na noviny nebo na jídlo!”

Manželka se ptá muže: „Miláčku, nechceš udělat něco k jídlu?”
„No, když to bude k jídlu, klidně něco udělej.”

„Tak ty máš za manžela taxikáře? To je báječné, ne. Můžeš s ním jet, kam chceš, a vůbec nemusíš platit.”
„No jo,” povzdechla si, „ale jenom mě sveze a nic víc...”

„Miluješ svoji manželku?”
„Samozřejmě. Copak se k ní mám chovat hůř než k ostatním ženám?”

„Už tři dny jsem své ženě neřekl ani slovíčko.”
„Vy jste se pohádali?”
„Ne, ale nikdy se mi nepodaří jí skočit do řeči.”