Vtipy o mužích a ženách

Říká pan Novák: „Teď mě má manželka raději než psa!”
„A jak jsi to dokázal?”
„Pes odmítl žrát, co uvařila, ale já jsem jsem snědl všechno!”

Pan Novák se vrátí domů, na stole lístek od manželky: „Navždy konec, jsem u maminky!”
Druhý den dostane manželka dopis: „Až budeš číst tenhle dopis, nejsem mezi živýma!”
Rychle se tedy vrátí a na stole dopis: „Šel jsem na hřbitov!”

Hádají se tři muži o počátku lidského života.
„Život začíná v okamžiku narození,” tvrdí první.
Druhý namítne: „Ne, život začíná v okamžiku početí.”
„Kdepak,” říká třetí, „život začíná, když žena s dětmi odjedou na chatu.”

Do šenku dorazil i jeden pragocentrista: „Pane vrchní, mohl bych dostat připálený guláš a vynadáno?”
„Jistě, ale proč?”
„Jsem již dlouho na cestách, a tak se mi stýská po manželce!”

Chlápek se u doktora dozví, že do rána zemře. No, není to žádná měkkota, tak se s tím srovná. Řekne to ženě a dohodnou se, že si před smrtí musí ještě řádně užít milování.
No, asi po hodině unavení usnou. Jenže chlápek se za další hodinku probudí znova a má pocit, že už mu opravdu moc času nezbývá, tak vzbudí ženu a pustí se do toho znova jako zvířata.
Znova časem usnou a chlápek se pak zase probudí a má pocit, že by si měl dát ještě. Tak budí ženu, ale ta ho ignoruje. Zkouší úplně všechno, aby ji vzrušil, ale ta se akorát naštve a říká mu: „Já vím, že bys rád ještě. Ale já narozdíl od tebe musím ráno vstávat a jít do práce.”

Říká pan Novák manželce: „Dneska mám schůzi, vrátím se o něco později.”
„Já tě znám, vrátíš se zase ožralej jak svině a totálně bez peněz!”
„Jak si o mně tohle můžeš myslet?”
Ráno o páté stojí Novák totálně nadraný u dveří a praví manželce: „No, to je radosti, že jsi to uhádla!”

Mladá žena má podezření, že ji její muž klame. Rozhodne se dohnat ho k žárlivosti. „Co bys řekl na to, že jsem spala s tvým nejlepším přítelem?”
„No, tak bych řekl, že jsi asi lezbička.”

Paní Nováková: „Honzo, s tebou je to ale hrozný! To se nedá vydržet. Židle povalená, lustr utržený. To se nemůžeš jít oběsit do sklepa?”

Koná se pohřeb. Vdova a pozůstalí na spuštěnou rakev se slzami hází květiny. Jen tchýně do hrobu hodí něco, co s ránou narazí na víko. Ostatní se na ni divně podívají a ptají se, co to tam hodila.
„No kytky už neměli, tak jsem koupila bonboniéru!”

Manželům se narodí syn. Když mu jsou dva roky, řekne: „Bába.”
Druhý den umře babička.
Za měsíc řekne: „Děda.”
Druhý den umře dědeček.
Rodiče žijí ve strachu, co řekne. Pak to přijde. Syn řekne: „Táta.”
Tak si táta ten den odevzdaně vyřídil svoje resty a druhý den čeká na smrt. A nic. Třetí, čtvrtý... a žije dodnes.
Přesto zůstali tři mrtví: babička, dědeček a soused.