Vtipy o mužích a ženách

„Poslouchejte, pane Schmittbauer, jak vy jste si moh vzít tak ošklivou ženu?”
„Ona je vnitřně krásná.”
„Dobře, ale nešla by teda obrátit?”

Víte, jak se cítí mozková buňka v mužské hlavě?
No přece osaměle.

Manžel přijde z práce, usadí se k novinám a čte. Manželka, která je doma, si chce alespoň někomu postěžovat a říká: „Děcka zase dnes zlobily a představ si, že Karel vlezl sousedům na strom a zlomil větev.”
Na to manžel: „My máme Karla?”

Usínají starší manželé v posteli a ona mu říká: „Řekni mi před spaním něco pěkného.”
„A co?”
„No, třeba, že jsem tvůj miláček.”
„Jsi můj miláček.”
„A teď třeba řekni, že jsem tvoje sluníčko.”
„Jsi moje sluníčko.”
„No... a teď řekni něco sám!”
„Dobrou noc!”

„Miloši, nemohla bych jet s tebou tentokrát do Paříže?” dotírá manželka pana ministra.
„Ale má drahá, já tam budu mít spoustu práce, byla bys celé dny sama.”
„To nevadí. Já bych se zatím poohlédla po obchodech, koupila si nějaký ten svetřík, šaty a různé doplňky...”
„Vždyť je to nesmysl. To si přece můžeš koupit tady taky!”
„To jsem chtěla slyšet.”

Manželé jdou spát, když manžel vstane a začne se oblékat.
„Kam jdeš?”
„Jak jsi zívala, vzpomněl jsem si, že jsem nechal otevřená vrata od garáže!”

Jaká je nejkratší cesta k mužovu srdci?
Přímo přes hrudník ostrým nožem.

„Ty moc propiješ!”
„Jó? A co ten loňský listopad, kdy jsem vrátil prázdné flašky a koupil ti norkový kožich?”

Manželé koupili nový televizor. Při jeho otevírání se manželka ptá: „Proč je tady na krabici nakreslená sklenice?”
„Abys věděla, že nákup se musí pořádně zapít!”

Víš, jak se dává umělé dýchání tchyni?
Ne? To je dobře!