Vtipy o kultuře a umění

Vyhrožuje manželovi věštkyně: „Řekni mi pravdu, nebo se podívám do koule!”

V bytě známé hollywoodské hvězdy se najdou drogy. Celebrita popírá, že by byly její.
„A proč si myslíte, že vám to mám věřit?” namítne komisař.
„Ráno mi došla poslední dávka.”

„Haló! Dovolal jsem se tam už konečně?”
„Ne, dovolal jste se jinam. Mám vás tam poslat?”

Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednou ho potkal jeden jeho známý a povídá: „Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
„Počkej chvilku,” řekl Sokrates, „než mi cokoliv řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí Zkouška tří sít.”
„Tří sít?”
„Ano, přesně tak,” pokračoval Sokrates. „Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
„Ne,” odpověděl. „Vlastně jsem to jen slyšel.”
„Dobře, takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto. Síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?”
„No, ne, Sokrate. Právě naopak.”
„Takže mi o něm chceš říct něco špatného. A nejsi si jist, jestli je to pravda. Ještě pořád můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Síto jménem Užitečnost. Je mi to, co mi chceš říct o mém příteli, užitečné?”
„Ne, Sokrate, moc ne.”
„Dobrá,” uzavřel Sokrates. „To, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré a dokonce ani užitečné. Tak proč bys mi to měl vyprávět?”
Tato příhoda je také důvod, proč byl Sokrates velký filozof a všichni si ho vážili. A také to vysvětluje, proč Sokrates nikdy nepřišel na to, že mu jeho nejlepší přítel spí se ženou.

Mezi celebritami: „Prý do tebe uhodil blesk, tak jak to, že jsi v pořádku?”
„To sis asi špatně vyložil, akorát na mě uhodil Blesk - sám dobře víš, že ti slídilové si vždycky něco najdou...”

Zvěrolékař vchází do manéže: „Pane principál, že prý tu máte homosexuálního slona... Kdepak je?”
„Přímo za vámi!”

Svatý Petr třídí frontu lidí před nebeskou branou. Přijde řada na černocha: „Jméno?”
„Leonardo DiCaprio.”
Svatý Petr se zarazí a pak sáhne po telefonu: „Haló, šéfe, mně to není jasný - Titanic se potopil, nebo shořel?”

Filmový producent uspořádal ve svém hollywoodském sídle velkolepou maškarní párty. Ve stanovenou hodinu se začali sjíždět hosté v nejdůmyslnějších přestrojeních. Na pohovce vedle baru se uvelebila krásná tygřice.
„Kdo je to?” ptá se jeden z hostů producenta.
„Copak ji neznáte?” podiví se pán domu. „To je přece slavná hvězda, co hraje v mém novém filmu.”
Neznalý návštěvník s obdivem poznamená: „Nádherná.”
Po půl hodině se tentýž host nakloní k hostitelově uchu a ptá se: „Jste si opravdu jistý, že ta tygřice je ta slavná hvězda z vašeho nového filmu?”
„Ale ovšem,” neznepokojuje se producent, „proč se ptáte?”
„Protože před chvílí sežrala číšníka!”

Vypráví klavírní virtuos: „Koncertoval jsem u bohatého knížete, byla tam vybraná společnost. Jako první číslo byla skladba, která měla hodně pauz. Po chvíli se ke mně naklonila kněžna: Nic si z toho nedělejte, klidně zahrajte něco, co umíte!”

Pan Schneider potká na ulici známého amerického herce. Zastaví ho, vytáhne z kapsy první papír, co má po ruce, a poprosí o autogram. Hollywoodská hvězda si ten papír chvíli prohlíží a pak odmítne.
„Vy jste ale nafoukaná celebrita,” rozčílí se pan Schneider. „To se mi nemůžete ani podepsat?!”
„Nejsem blázen,” odvětí herec, „kdo by se vám podepsal na půlmiliónový šek?!”