Vtipy o cestování a dopravě

Víte, kde na světě se jezdí nejpomaleji?
Na Slovensku. Tam se jezdí tak pomalu, že se řidiči dokonce říká vodič.

Jak se jmenuje nejvěrnější společník na cestách do pouště?
Fata morgána.

Na plovárně: „Co ta ryska na břiše - slepé střevo?”
„Ne, to mi jen máma udělala fixkou čárku, pokaď smím do vody!”

Volkswagen při spojení se Škodovkou chce otestovat kvalitu jejich aut. Nejdříve pozve pracovníky AZNP na návštěvu továrny VW. Pracovníci se jen diví, nevychází z údivu a tu se jeden zeptá: „Co je tohle?”
„Zde testujeme dveře automobilů, večer zavřeme v autě kočku a pokud je ráno mrtvá, je všechno v pořádku.”
O měsíc později přijel boss z VW do AZNP. Prochází fabrikou, nestačí se divit a na konci se zeptá: „Co je toto?”
„No zde testujeme dveře nových aut, večer do auta zavřeme kočku, a pokud do rána neuteče, tak je vše v pořádku...”

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”

Strýc Jura se vrátí z cest a kamarádi v hospodě se ho hned ptají: „Tak co, ty světaznalče, jak daleko’s až byl?”
„No,” zavzpomíná vesnický dobrodruh, „pět stovek do Berlína, třicet marek do Brém...”

Jediné štěstí kapitána: Jedna loď se na skalách neroztříští dvakrát.

To takhle stopuje chlápek o půlnoci na krajnici. Je bouřka, déšť a k tomu půlnoc, takže se auta nějak moc nehrnou. Najednou vidí v dálce světla auta, jak se pomaloučku strašidelně blíží k němu. Je mu to divný, ale přece jen, auto je auto, že jo, takže když u něj zastaví, tak si naskočí. Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se lekne a než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku strašidelně do pohybu.
Chlápek je už hysterickej, takže otevře dveře a za jízdy vyskočí a peláší jak Horymír k Neumětelům. Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho nebo něco podobnýho, tudíž se zastaví až v nejbližší vesnici. Tam najde hospodu, kupodivu ještě otevřenou, zapadne dovnitř, objedná si dvojitou tequilu a všem tu historku ještě v šoku vypráví. Všichni jsou z toho odvařený a litujou ho a obdivujou.
Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklí chlápkové, poručej si grog a rozhlídnou se kolem. Když uviděj našeho maníka, podívaj se na sebe a jeden povídá druhýmu: „Hele, Rudo, to je ten blbec, co naskočil do našeho fára, když jsme ho v dešti tlačili!”

„Ještě 120 km?” vytřeštil oči žíznivý dobrodruh na poušti. „To budu mrtvej!”

Němý píše v nemocnici spolupacientovi na papír: „Mělo mě to hned napadnout, že z toho nekouká nic dobrého, když po vás divoška chce pusu!”