V Polsku v dobách tuhého socialismu si jeden docent matematiky spočítal, že dělník v loděnici vydělá třikrát více než on. Tak si řekl, kašlu na to, proškrtal tituly před a za jménem a šel do fabriky. Ve fabrice se mu samozřejmě dařilo, moc se nepřetrhl a dostával třikrát víc než na škole. Pak fabrika založila večerní školu pro dělníky, a že kdo tam bude chodit, dostane přidáno. Tak se tam docent zapsal a začal chodit.
Hned první hodinu, bác ho, matematika. Obtížnost jako v prvním ročníku na střední, takže docent jen tak pospává a nedává pozor. Všimne si ho učitel, vyvolá k tabuli a dá mu spočítat obsah kruhu. Docent začne psát, ale zaboha si nemůže vzpomenout na vzorec pro obsah kruhu, takže se to rozhodne odvodit. Napíše si převod do polárních souřadnic, pak to integruje a vyjde mu minus pí er na druhou, tak tam stojí a přemýšlí, kde se tam vzalo to minus. A z poslední řady někdo zašeptá: „Otoč interval integrace...”