Mistr nepřestával lidi upozorňovat, že žijí jako roboti: „Jak se můžete nazývat lidmi, když všechny vaše myšlenky, pocity a činy jsou mechanické, vyrůstají ne z vás samých, ale z toho, nač jste si zvykli?”
„Může něco zlomit naše návyky a osvobodit nás?” ptali se žáci. „Ano, uvědomění.” Na okamžik se zamyslel a pak dodal: „A katastrofa.”
„Katastrofa?”
„Ano. Jeden velice anglický Angličan mi kdysi vyprávěl, jak po ztroskotaní lodi uprostřed oceánu a hodinovém plavání s druhým Angličanem se mu nakonec podařilo odpoutat se od svých návyků a promluvit s druhým, aniž by je někdo představil!”
„Co řekl?”
„Řekl: ‚Promiňte, že vás oslovuji takto bez představení, ale plaveme tady správně do Southamptonu?’”