Jeden vojín si před bitvou stěžoval seržantovi, že nemá pušku. Seržant povídá: „Vojíne, tady máte násadu od koštěte. Věřte mi, stačí, když namíříte na nepřítele a řeknete: Ratata bum! A uvidíte, že to bude stejné, jako kdybyste měl pušku.”
Protože se na vojně nadřízeným neodporuje, vojín se chopí násady a zalehne v zákopu. Brzy vypukne německý útok. Pěšáci se ženou po pláni. Náš vojín pečlivě namíří, řekne: „Ratata bum!” A vida, nepřátelský pěšák se chytne za břicho a složí se k zemi.
Po pár minutách je bitevní pole prázdné. Jen jeden německý voják jde pomalu směrem k britským zákopům. Vojín míří: „Ratata bum!” A nic!
Znovu zamíří: „Ratata bum!” A zase nic.
Vojín, už na pokraji hysterie, řve dokola: „Ratata bum!” Zuřivě mává násadou od koštěte, ale pořád nic.
Němec vyšplhá na předprseň zákopu, kopne vojína do hrudi a ten se složí. Poslední, co slyší, je, jak Němec klidně povídá: „Vrrrr, tank tank!”