Černý humor

„Chtěl bych jednou zemřít rychle, v americkém stylu.”
„To je jak?”
„Být zastřelen na ulici.”

„Jak se jmenujete?” ptá se kanibal cestovatele, který se vaří v kotli.
„Proč to potřebujete vědět?”
„Nevím, co mám napsat na jídelní lístek.”

Poslední slova před smrtí: „Tady brzdit nemusíš, tady to znám, tady žádné zatáčky nejsou.”

„Víte, mám trochu problémy s bleskem,” omlouvá se fotograf hromádce popela.

Klepání na dveře: „Kdo je tam?”
„Tvoje smrt.”
„Běž do p...”
„Dobře, píšu si - rakovina konečníku.”

Hrabě Drákula u televizní obrazovky: „Nemá cenu brečet nad prolitou krví.”

To takhle seděj chlap a ženská ve vesnici domorodců ve velkým železným kotly. A chlap povídá: „Maruš, vypadá to, že nás ty lidi sněděj.”
A ženská naštvaně povídá: „To musíš, Franto, furt myslet na jídlo!?”

Dva upíři lítají nocí a jeden z nich si neustále něco pobrukuje. Druhému to nedá a vyzvídá: „Prosím tě, co si to furt prozpěvuješ?”
První upír se ani nenamáhá a dál si notuje, ale ten druhej se nenechá odbýt a znovu se vyptává: „Ty máš rád hudbu?”
První upír ho znovu ignoruje a jen si tiše zpívá: „Wiener Blut, Wiener Blut, Wiener Blut...”

„Děti, nehoupejte se na dědečkovi všechny najednou,” říká tatínek, „nebo vám ho odříznu!”

Na podzim na hřbitovní zdi sedí duchové. Je sychravá noc, fouká severák a poprchává. Oba duchové se klepou zimou a vtom ten jeden povídá: „Nevím jak vy, ale já se naposledy pořádně ohřál v krematoriu...”